Uplynuly tři týdny, kdy Monika přistála na letišti v Sydney a neodvratně se blížil konec její návštěvy u Filipa. Čím více se schylovalo k datu jejího odjezdu, tím více byla Monika nervózní. Vůbec se jí nechtělo přemýšlet nad tím, že by snad měla odjet zpátky do Prahy a už vůbec si nepřipouštěla myšlenku, že se bude muset rozloučit s Filipem. Nicméně co chvíli jí tyto myšlenky vytrhovaly ze spánku a přes den kazily dobrou náladu. Filip si brzy všiml, že se s Monikou něco děje a pokoušel se jí utěšit. Jednou navečer, kdy Monika byla opět smutná, se Filip náhle zvedl od stolu, vzal Moniku za ruku a řekl: „ Víš co, zajdeme na disco, znám jedno moc pěkné místo. Určitě přijdeš na lepší myšlenky.“ Monice se moc nechtělo, ale řekla si že alespoň před odjezdem ještě něco zažije. Odebrala se do pokoje a vybírala si vhodné oblečení. Stále se nemohla rozhodnout co si vezme na sebe. Na pohovce už ležela hromada poházeného prádla a Monika bezradně stála před velikou skříní jen tak v kalhotkách a podprsence. Zadumaně si prohlížela svůj šatník a najednou si uvědomila, že vlastně ani nekouká na obsah skříně, ale do zrcadla na své tělo. Sama k sobě začala promlouvat: „ Já nechci odjet, co mám udělat, abych nikam nemusela. Tady je tak krásně a v Praze budu bez Filipa.“ Rozesmutnila se až jí po tváři stékaly slzy a zdobily její dlouhé řasy. Zaklonila hlavu, aby se nemusela na sebe dívat, jak pláče. Po chvilce se trochu uklidnila a opět spatřila svůj odraz v obrovském zrcadle. „Měla bych si vzít ty černé mini šaty, ale nejdřív si musím najít černou podprsenku.“ Zamyslela se. Zašmátrala v zásuvce a k jejímu úžasu se jí podařilo hned na první pokus prádlo najít. Stoupla si a rozepnula podprsenku, kterou měla na sobě. Spatřila svá krásná pevná ňadra a to jí vzrušilo. Sama nechápala, jak může být tak náhle vzrušená, když je tak smutná. Zatoužila po milování. Otočila se a přistoupila ke dveřím, že zavolá na Filipa a ještě před odchodem se spolu pomilují. Vzala za kliku, ale než stačila vyslovit jeho jméno, v uších zazněla šumící voda z koupelny. „ Hm, Filip je ve sprše. Tak nic, nebudu ho rušit.“ Vrátila se zpátky do pokoje. Jenomže touha byla silnější. Jakmile se zase uviděla v zrcadle, jakoby ruce samy od sebe zamířily přímo na její, už tak dost vztyčené, bradavky. Letmo se usmála a laškovně si olízla spodní ret. Svlékla si kalhotky a pozorně si prohlížela své nahé tělo. Hladila si ňadra, sjížděla stále níž a níž, dolů po plochém bříšku, dokud ruka nespočinula na úzkém proužku chloupků. Cítila jak se jí začínají třást kolena vzrušením a musela se posadit, aby snad neupadla. Posunula se tak, aby na sebe dobře viděla a nohy roztáhla široko od sebe. Její Boubelka se leskla jako vodní hladina a Monika ukazováčkem přejela po Venušině pahorku. Okamžitě se jí z hrdla vydral tichý sten. Maličko přivřela oči, aby si mohla více vychutnat ten první okamžik rozkoše. Lalůčky stydkých pysků, jenž zakrývaly poštěváček, poodhrnula a znovu si lačnýma očima prohlížela ten zázrak, který jí umožní ocitnout se tam, kde nejsou starosti. Druhou rukou intenzivně dráždila své bradavky, které změnily barvu i tvar a které umocňovaly touhu po orgasmu. Monika už nemohla déle napínat svůj chtíč. Celou dlaní laskala svou Kundičku a co chvíli jeden z prstů zajel do jejích útrob. Byla tak vlhká, že Monika zatoužila ochutnat tu milostnou šťávu. Opatrně přejela jazykem po prstech a zjistila jak je nádherně sladká a voňavá. To jí rozproudilo natolik, že přestala pečovat o svá ňadra a s neskonalou chutí se doslova vrhla na svou nádherně vlhkou a hladkou Broskvičku. Jednou rukou jí rozevřela a druhou něžně tiskla poštěváček v pravidelných intervalech. Sem tam zajela do samého nitra, cítila jak jí dírka pulsuje a rozevírá se jako sopka, jenž brzy bude chrlit žhavou lávu. Celým pokojem se rozléhalo její milostné vzdychání. Hlavu měla zakloněnou dozadu a oči už měla pevně zavřené, aby si mohla lépe prožít nastávající vyvrcholení. Snažila se co možná nejdéle sama sebe udržet v tom nádherném pocitu, jenž je těsně před tím, než se všechny svaly napnou a před očima se zatmí. Dlouho se to ale nedalo vydržet. Náhle ucítila jak její Buchtička sevřela prsty ve svém lůně a tělem Monice projel orgasmus jako střela z revolveru, jenž má kulku z nejryzejšího zlata. Zalapala po dechu a hlasitě vykřikla. Napnula se jako tětiva luku, snad v každé své buňce cítila ohromný nárůst energie, která se potřebuje dostat ven. Napětí svalů povolilo a Monika se třásla, jako květina pod náporem silného větru. Po celém těle se jí rozlilo nádherné teplo a z Lasturky se řinul pramínek milostné šťávy, kterou Monika lehce roztírala po celé Kundičce. Každý další dotek na Venušině pahorku jí znovu vracel do světa, kde je jen rozkoš, která nezná hranice. Orgasmus ale pomalu odezníval, tělo se přestávalo třást, teplo ustupovalo a měnilo se v chlad. Teprve teď si Monika uvědomila, že leží na zemi a je jí zima. Posadila se a znovu se podívala do zrcadla. Oči jí najednou zářily a na rtech se objevil úsměv. „ No asi bych se měla už obléct.“ Promluvila polohlasem, jenž byl ještě stále trochu roztřesený.Ale smutek byl ten tam. Vstala, vzala připravené šaty a odešla do koupelny. Spěšně se osprchovala, oblékla, ještě přidala rtěnku na své rty a běžela dolů do haly. Filip už seděl u stolu a netrpělivě poklepával rukou. „ Co jsi tam takovou dobu dělala?“ Zeptal se rovnou. „ Tomu by jsi asi nerozuměl.“ Usmála se Monika šibalsky a dobře věděla, že nasadila Filipovy brouka do hlavy. Políbila ho a vzala ho za ruku se slovy: „ Tak už můžeme vyrazit, moc se těším.“ Filip vůbec nic nechápal, byl absolutně zmatený tím, jak má Monika nejednou dobrou náladu, ale nakonec si řekl: „ Proč ne.“ Vyšli z domu a Monika se už chystala k autu. „ Kdepak lásko, dnes půjdeme pěšky. Není to daleko a navíc je hezky a teplo.“ Překvapil Filip Moniku. A skutečně dlouho nešli. Filip vzal Moniku zkratkou přes jeden moc pěkný i když celkem dost odlehlý park. Občas minuli lavičku a několik starších lidí, kteří byli na procházce se svými čtyřnohými miláčky. Na Moniku ten park působil trochu strašidelně a aniž by si to uvědomovala, kráčela velice opatrně, jako by se něčeho bála. „Podivné místo, nikdy jsme tudy nešli.“ Potichu promluvila Monika. „ Ale šli, jen to bylo přes den. To je na tomhle parku tak trochu zvláštní. Sám mám vždycky dojem, že se snad ze dne na den mění. Ale ničeho se neboj, nemá špatnou pověst. Dokonce mi můj kamarád vyprávěl, že se tady poprvé miloval se svou dívkou.“ Usmál se Filip a pevně stiskl Monice dlaň. „Myslím, že budu klidnější až vyjdeme mezi lidi.“ Odvětila Monika a ulevilo se jí, když spatřila v dálce světla z ulice. Došli na kraj parku na prosvícenou cestičku, jenž je zavedla do středu čtvrtě, ze které se ozývaly motory aut a hlasy rozjařených lidí. Filip Moniku zavedl do temné pasáže, kterou osvětlovaly jen slabé pouliční lampy. Zastavil se před nevýraznými dveřmi a pohlédl na Moniku. „ Jsme tady, co tomu říkáš?“ Tak trochu s tajemným hlasem se zeptal. Monika už toho měla celkem dost. „Hele koukni, co tohle má znamenat. Začínám mít strach!“ Zamračila se Monika. „Neboj se a pojď dovnitř.“ Vlastním klíčem odemkl dveře a náhle Moniku oslnila spousta barev a ohlušila hudba. Filip nečekal na otázku a předběhl Moniku s odpovědí: „ Tohle je můj dárek k tvým narozeninám, které bohužel budeš trávit už doma v Praze, je to takový malý večírek na rozloučenou.Tahle disco patří mě.“ Monika v němém úžasu rozpoznávala všechny přátele, jenž poznala za tu dobu co byla u Filipa. Každý držel v ruce nádherně zabalený balíček a nikdo nešetřil úsměvem. Hrnuli se na ní všichni, jako ohromná lavina, každý jí skládal poklony o tom, jak je skvělá, jak jsou rádi, že jí poznali a jak doufají, že se ještě někdy, snad, uvidí. Monika se rozplakala. Nevěděla jestli je to štěstím, že získala tak dobré přátele, nebo smutkem, že její dovolená definitivně končí. Plakala jako malé dítě a přitulila se k Filipovy. „ No tak, miláčku, setři si slzy a usmívej se. Dnes se budeme bavit až do rána. Všichni Tě mají moc rádi a já Tě přece miluji. Není proč by jsi měla plakat. Raději rozbal ty dárky, všichni na to čekají.“ Utěšoval Moniku Filip. Ta se usmála a opatrně si otřela oči. „ Moc Vám všem děkuji, ale jak vidíte, dohnali jste mě k slzám.“ Pronesla Monika a začala vybalovat dárky. „Zdá se že za ty tři týdny co jsem tu byla, mě každý asi dost poznal. Dárky byly přesně takové, jaké bych si já sama vybrala.“ Pomyslela si, když vyndávala krásný hedvábný šátek z jednoho z mnoha darů. Potom se už jen a jen bavila, popíjela lahodné víno a dočista zapomněla na svůj odjezd domů. Noc se blížila k ránu a Filip požádal Moniku o poslední pomalý tanec. Když dotančili, přišli se s Monikou ještě všichni rozloučit. Emoce se v ní bouřily a pláč byl opět nadosah. Filip Moniku objal kolem ramen a vedl jí ven do tiché ulice. Monika byla smutná, ale už ne tolik. Filip jí nedával moc možností k pláči, stále jí rozveseloval, aby jí bylo dobře. Došli zase do onoho parku a Filip si sedl na první lavičku. Přitáhl Moniku k sobě a oba si společně prohlíželi hvězdnou oblohu. Monika tiše zašeptala: „ Chtěla bych se s tebou milovat. Teď hned.“ Nečekala na to co jí Filip řekne a začala si obnažovat své tělo. Filip si Moniku prohlížel, jakoby viděl anděla. Monika velice šikovně a napínavě svlékala ramínka od šatů dokud se Filipovy nenaskytl pohled na její krajkovou podprsenku. Maličko podepřela své ňadro až maličká bradavka vyklouzla ven. Malíčkem jí podráždila a ta se ihned vztyčila. Šaty sjely až ke kotníkům a Monika zůstala stáj jen ve spodním prádle. „ Moniko já tě chci.“ Nevydržel ten nátlak Filip a vzal jí za ruku. Nebránila se, jen vzrušením vzdychla, naklonila se nad Filipa a políbila ho tak vášnivě, jakoby milování neměla týdny. Pak se zase zvedla a Filip měl na dosah svých rtů její nádherná prsa. Využil situace a okamžitě se s nimi začal mazlit. Přitiskl rty k bradavce a jazykem jí lehce šimral. Druhou rukou obratně svlékl Monice kalhotky, které už byly dočista promáčené. Hladil Moniku po zadečku, vychutnával si každý detail jejího skvostného těla a cítil, jak jeho penis nabírá na velikosti a vzrušením roste. Monika vytušila co se s Filipem děje a poklekla. Rozepnula mu zip u kalhot a uvolnila penis z jejich sevření. Její ústa se doslova přisála k naběhlému žaludu a jazyk kroužil kolem dokola. Střídala líbání celého pyje po jeho obrovské délce s rytmickým s pumpováním. Filip nemohl nic,než hladit Moniku po vlasech. Když však cítil, že Moniky orální způsob milování by ho brzy dovedl k vyvrcholení, vytrhl se jí. Položil Moniku na lavičku, jednu nohu jí opřel o opěradlo a druhou spustil na zem. Naskytl se mu úchvatný pohled na její Lasturku a neodolal pokušení. Jazyk okamžitě našel cestu k poštěváčku, který byl už tak, dost nabobtnalý vzrušením. Filip po něm přejížděl velice jemně a zkušeně. Monika se zmítala, jako by snad chtěla vstát, ale byl to jen první nával blaha, jenž se v ní rozhostil. Filip zasunoval jeden prst po druhém do té rozdováděné Kundičky, viděl jak moc se to Monice líbí a tak nepřestával v tom milostném boji. „ Filipe, chci Tě mít v sobě, prosím.“ Trhavě zasténala Monika a Filip jí vyhověl. Zvedl jí z lavičky a Monika se bez dalších Filipových posunků, sama otočila k němu zády. Opřela se o horní část lavičky a nastavila se vstříc Filipovu penisu. Filip ani na okamžik nezaváhal a chvilku jen tak svým údem laskal Moničin zadeček a Berušku. Monika vzdychla napětím a vlnila se v bocích, jako mořská panna, která tančí pod vodou. Ten pohled Filipa vyburcoval k činu. Zavedl svůj tvrdý a ztopořený penis do Moničiny Jeskyňky a chvilku zůstal bez hnutí tak. Vyžíval se v tom krásném okamžiku splynutí, cítil jak děložní svaly svírají jeho úd a zase povolují. Maličko se naklonil a prsty polechtal Moničin Venušin pahorek. Monika reagovala pohybem, jenž Filipovy nedal jinou možnost, než ho vrátit nazpět. Byli oba jako smyslů zbavení, rozvášnění a přesto citliví. Snad na ně zapůsobil úplněk, snad čisté nebe nad jejich hlavami poseté miliony hvězd a snad to byla touha pomilovat se co možná nejbouřlivěji, aby na sebe nikdy nezapomněli. Monika se otočila a udýchaná posadila Filipa na lavičku. Obkročila ho, nekompromisně si sedla na stále ztuhlý penis, přitiskla své rty na Filipovy a pohupovala svou prdelkou nahoru a dolů. Své pohyby stále zrychlovala. Nemohla už dále Filipa líbat, výkřiky slasti jí to nedovolily a brzy ucítila tak divoký orgasmus, až měla dojem, že se zblázní. Zaklonila hlavu a všechny ty zářivé hvězdy jí najednou splynuly v jednu velikou, jasnou, bílou kouli. I Filip na tom byl podobně. Jakmile viděl Moničin prožitek z vyvrcholení, vytryskl mu proud semene do jejího lůna. Zachvěl se a hlasitě zasténal. Monika se stále pohupovala, ale už jen pomalu, to jak jí síly opouštěly. Položila svou hlavu na Filipovo rameno a s vzrušením v hlase zašeptala: „ Já nemůžu odjet.“ Filip to chápal, ale nezmohl se na odpověď. Byl pořád ještě někde jinde a zdálo se mu, že Monika promluvila z velké dálky. Oba se po chvíli vzpamatovali a slova o lásce nebrala konce. Monika se rychle oblékla a s ještě třesoucíma se nohama kráčeli vstříc k Filipovu domu. Oba byli tak unaveni, že jen co ulehli do svých postelí, hned usnuli. Probudili se až k večeru a sešli se v kuchyni. Filip připravoval Moniky nejoblíbenější jídlo a z ledničky vyndal láhev Šampaňského. Povečeřeli a u krbu si povídali a plánovali další Moničinu návštěvu Austrálie. Oběma jim bylo smutno, že Monika musí odjet, ale nedalo se nic dělat. Dovolená končí, práce v Praze volá a spousta dalších neodkladných záležitostí. Druhý den ráno pomohl Filip Monice zabalit všechny zavazadla. Filip se snažil navodit dobrou náladu, ale moc mu to nešlo. Monika měla pořád slzy v očích a jen čekala, kdy vybuchne. Naložili věci do auta a dorazili na letiště. Stáli v letištní hale a už jen čekali na zavolání, kdy Monika bude moci nastoupit do letadla. „ Tady jsme se poprvé viděli, vzpomínáš?“ Pronesla Monika a vrhla se Filipovi do náruče jako před třemi týdny. Jenomže teď to nebylo štěstím, že ho vidí, ale neuvěřitelným smutkem,že ho musí opustit. Slzy jí kanuly z očí, obrovské a lesklé. Máčely jí halenku a nedaly se zastavit. I Filip měl slzy pod víčky, ale pokoušel se nedávat to znát. Bylo mu líto, že už končí nádherný život s Monikou po boku, jen se utěšoval myšlenkou, že se brzy zase uvidí. Líbal jí a bylo mu jedno, že jsou kolem nich lidé. Kdyby mohl, nepustil by jí do letadla. Náhle jejich loučení přerušil hlas z reproduktoru, že všichni cestující příslušného letu, mají nastupovat. Monika se Filipovi vytrhla a bez dalšího protahování běžela s pláčem směrem k letuškám. Dlouho v letadle plakala až jí nakonec pláč umořil a ona usnula. Filip stál ještě hodnou chvíli v hale sám, opuštěný a utrápený. Odcházel a do ticha pronesl : „ Brzy se uvidíme miláčku, miluji Tě, jako nikoho na celém světě.