Jen co Monika v letadle usnula, počal se jí v hlavě odvíjet sen, který připomínal chvíle, jenž s Filipem prožila a které byly víc vzrušující.Moničiny sny byly plné Filipa a jejich milování. Připomněla si téměř všechny důležité momenty z jejího pobytu. První přivítání na letišti, první noc, první milování, také věci, které zažila s Filipem poprvé. Monika po nějaké době, co byla v Austrálii s Filipem, zjistila, že se v ní objevil jistý kousek exhibicionismu. Byla sama sebou velmi překvapená, ale zároveň se celkem dobře bavila a nebránila se svým pocitům, které se v ní probouzely. Sen se promítal v jejích myšlenkách, jako film a připomínal jí tu chvíli, která byla tak zvláštní a zároveň vzrušující, jako lákavé a zakázané ovoce. Jednou seděli v kavárně a přes uličku si ji upřeně prohlížel jeden starší muž. Evidentně se jí snažil podívat pod sukni a Monika, vůbec netušíce kde se to v ní vzalo, se rozhodla rozehrát s ním hru. Natočila se tak, aby muž lépe viděl, a jakoby bezděčně povyhrnula svoji, již tak kratinkou minisukni, nahoru. Viděla, že muže přesně odhadla. Neodtrhl oči od jejích kalhotek a ruce se mu chvěly. Na rtech se naskytl zvláštní a rozrušený úsměv a Monika cítila, jak jí tato situace pomalu začíná vlévat do těla ten hřejivý pocit vzrušení. Byla tím víc než překvapená a v rozpacích se naklonila k Filipovi a svěřila se mu o své mlčící hře s oním pánem. Filip se jenom usmál a potichu řekl. "Vsadím se, že nepůjdeš na toaletu a nesvlíkneš si kalhotky, aby měl ten chlápek lepší výhled. Já osobně bych v tu chvíli byl rád na jeho místě." Monika se na Filipa nejprve podívala zděšeně, ale pak se rozesmála a dostala nápad. Nová nepoznaná touha ji donutila jednat a rychle řekla: "Prohrál jsi." a odešla na toaletu. Tam si rychle sundala kalhotky a osušila si svoji již notně promočenou Broskvičku. Slastně si promnula poštěváček, ale to neměla dělat. Okamžitě jí celým tělem projela jiskra touhy, která se rozhořívala do velikého žáru. Monika se chtěla donutit k ústupku a co nejrychleji odejít z toalety, ale tělo si dělalo co chtělo. Znovu její ruka zajela na vlhká místa v klíně a něžně hladila hladkou kůži. Pocit slasti narůstal. Monika přestala vnímat čas a plně se věnovala svému chtíči. Se zakloněnou hlavou si dráždila malé bradavky, jenž ztvrdly na nevětší možnou úroveň. Aby mohla co nejlépe dosáhnout na místa, která jí nejvíce vzrušovala, opřela jednu nohu o hranu umyvadla. To bylo ono. Zvedla hlavu a v zrcadle se jí naskytl pohled na nádhernou Jeskyňku, jenž byla doširoka otevřená a lesklá jako čerstvě naleštěné jablko. S chutí si olízla ukazováček a jen vzdychla nad tou sladkou chutí jejích milostných šťáv. Stále se pozorovala v zrcadle a ten pohled jí dodával větší odvahy a nebojácnosti, že by snad mohl někdo přijít. Mezi svými prsty třela naběhlý poštěváček, který nikdy v tomto směru nezklamal. Byl tak hladký a jemný, až se tajil dech. Monika ve svém počínání ani nezpozorovala, že jí kdosi pozoruje v pootevřených dveřích. Byla to velmi krásná žena zralého věku. Jen tak tam stála a ani nedýchala, když viděla Moniku, jak si užívá rozkoše. Nutilo jí to křížit nohy a potlačovat touhu, která se v ní rozhostila. Ovšem to se nedalo vydržet dlouho a tak se rozhodla, že Moniku překvapí. Vklouzla dovnitř a objevila se Monice za zády. Ta jí však vůbec neviděla, jelikož její oči byly pevně zavřené a pod víčky se odehrával souboj o orgasmus. Žena si kvapem svlékla své kalhotky a přes průsvitnou sukni byl vidět proužek chloupků. Nadzvedla onu sukni a přitiskla se Monice na zadeček. Její kundička ihned zareagovala a zvlhla ještě víc. Moničin zadeček byl jedna báseň, hladký a jemný. Monika se pootočila a ani se nepokusila nebránila té ženě. Jen tiše hlesla: „ Udělej mi to, jazykem.“ Na to se předklonila a té ženě se podařilo spatřit tolik krásného, že musela souhlasit. Její jazyk zajel k dírce a laškovně si pohrával se zástěrkami stydkých pysků. Dráždil Moniku tak dokonale, že se jen třásla a nahlas vzdychala. Svou rukou nahmátla Lasturku oné cizí ženy a snažila se věnovat jí, jak jen jí to roztoužená mysl dovolovala. Vůbec nechápala, jak je možné, že se tak klidně nechá od cizí ženy laskat, ale v tu chvíli to ponechala osudu a nenašla sílu odporovat. Divoce se zmítala v slasti, rozkoší se kousala do paže a výkřiky nebraly konce. I ta žena bouřlivě narážela na Moničinu dlaň a umocňovala tak své pocity, jenž zavalily její rozpálené tělo. Náhle povalila Moniku na zem, lehla si na bok a její ústa spočinuly na Moničině oholené Berušce. I Monika dostala příležitost ukázat, co dokáže její jazýček. Obě dvě stále zrychlovaly své pohyby. Téměř naráz se otřásly a nekontrolovatelným hlasem vykřikly. Proplétaly své ruce mezi sebou a cuchaly si vlasy. Jejich Kundičky, nasycené orgasmem, provoněly celou místnost a božské šťávy se linuly z jejich útrob. Monika se otočila čelem k té neznámé a velice vroucně jí začala líbat. Sténala a rozkoší se stále třásla. V tom někdo zaklepal na dveře: „ Moniko jsi tu?“ Byl to Filip a začínal mít o Moniku strach. Monika musela nejprve polknout než mohla odpovědět. Rozechvěným hlasem ze sebe vypravila něco o tom, že už jde a rychle s třesoucími se koleny vstala ze země. Stoupla si zpátky před zrcadlo a jen vzdychla: „ Já jsem Monika, díky za skvělý zážitek, ale už musím jít. Upravila si vlasy, dolíčila obličej a zmačkané kalhotky stiskla v dlani. Otevřela dveře od toalety a Filipovy, který tam stál a čekal na ní, beze slova podala kalhotky. Chvíli na ní bezmocně koukal a potom řekl: „ Dobrá, prohrál jsem, ale teď už si pojď sednout ke stolu, máme tam jídlo. V jeho očích se leskl podivný výraz, jako by tušil, že se něco v koupelně stalo, ale asi by ho ani ve snu nenapadlo, že Monika si tam užívala s dočista cizí ženou. Monika bez vysvětlování vzala Filipa za ruku a kráčela s ním k jejich stolku. Onen starší muž si právě objednával Whisky a oči mu zazářily, když znovu spatřil Moniku. Ta si toho všimla a obdařila ho krásným úsměvem. Posadila se a maličko roztáhla nohy. Okamžitě její zrak spočinul na mužově poklopci, jenž se absolutně napnul. Musela se smát a Filip reagoval stejně. „ Jsi opravdu krásná, není se co divit, že vzrušuješ muže i na dálku.“ Nějakou dobu se oba takhle bavili až to ten muž nevydržel a odešel. Najednou se Monika trochu zastyděla. „ Je to ode mne ale kruté, takhle provokovat jiné muže, raději budu provokovat jen Tebe, miláčku…….“ "Slečno, probuďte se, jsme ve Vídni." Najednou uslyšela Monika a nějak jí ta věta nešla dohromady. No teda, celou cestu jsem prospala a prosnila, usmála se Monika, a vzpomněla znovu s bolestí v srdci na Filipa. Sotva dorazila Monika domů, snažila se spojit pomocí internetu s Filipem. Ale Filip se neobjevoval on-line po několik dnů a Monika byla stále smutnější. Snad na ni ani nakonec Filip nemyslí. Několikrát se mu pokusila zatelefonovat, ale vždy se dočkala jenom vyzvánění a následného záznamníku. Monika měla také číslo na jeho mobil, ale i toto číslo pouze vyzvánělo a na "message bank" Monika zprávu nechat nechtěla. Cítila se zraněná a opuštěná. Co jen jí to ten Filip provedl. A ona mu tak věřila a tak ho milovala. Pomalu se začala smiřovat s tím, že s láskou je konec a že už Filipa nikdy neuvidí. Zklamaná a uplakaná chodila do práce, bez jiskry a chuti do života. Až se zdálo, že se z toho snad nedostane. Nechtěla vidět ani své kamarádky, nechtěla s nikým mluvit a dokonce přestala jíst. Jen žal a bolest jí byly společností po těch několik dní, bezmocného a neúspěšného shánění Filipa. Mísil se v ní vztek a zlost s láskou a vzpomínkami. Byla nešťastná a smutek jí ubíjel. Přesně po čtrnácti dnech zazvonil Moniččin telefon. Monika jej s nechutí zvedla a okamžitě se rozplakala. Ano, byl to hlas jejího milovaného Filipa. Filip ji ani nenechal pořádně promluvit a již ze sebe chrlil tu předůležitou zprávu. "Moniko, naše firma mě posílá na měsíc do Vídně. Odlétám zítra a pracovat začínám v pondělí. A to tedy znamená, že sobotu a neděli mám volno a chtěl bych přijet za Tebou. Co myslíš, chtěla by si mě vidět tak jako já chci vidět Tebe?" Monika nemohla ani pláčem promluvit. Když se vzpamatovala a trochu uklidnila, odpověděla: „Samozřejmě Filipe. Jak by jsi si mohl myslet něco jiného. Ale proč Ty jsi se neozval celou dobu, nebral jsi telefony, myslela jsem že je konec." „Miláčku, od okamžiku Tvého odletu jsem věděl, že bez Tebe dlouho nevydržím. Věděl jsem, že tato pozice se bude otvírat a tak jsem tvrdě pracoval na tom abych ji dostal. Nechtěl jsem Ti o tom říci dokud to nebude jisté a měl jsem strach že na internetu nebo po telefonu bych neodolal a prozradil co se chystá. Nechtěl jsem Ti dávat naděje dokud to nebylo jisté." „A já si myslela, že už o mě nestojíš. To je skvělá zpráva a hned se cítím lépe. Miluji Tě ještě víc než kdy předtím, nemůžu bez Tebe ani dýchat." Ještě dlouho si pak povídali a plánovali. Filip Monice ale neprozradil všechno. Ta pozice také může být na půl roku a také to, že se Filip rozhodl požádat Moniku o ruku… Po telefonátu Monika nejprve došla do kuchyně a rozhodla se sníst všechno co tam bylo. Potom si nalila sklenici dobrého vína a neustále se usmívala. Nakonec si lehla do pelíšku a po několika obrovských orgasmech, při kterých si představovala milování s Filipem, konečně usnula. Sny měla zmatené a při tom velice příjemné. Neustále se jí vracel obraz Filipa a představy jak spolu budou prožívat celý dlouhý víkend. Těšila se jak mu ukáže město a provede ho všude, kde se jí nejvíc líbí. Samou radostí nemohla ani dospat. Ráno zazvonil budík a Monika vyskočila z postele jako znovuzrozená. Kvapem si udělala snídani a spěchala do práce. Celý den se usmívala snad na každého. Její kolegyně se jí vyptávaly, co že se stalo, ale Monika se stále jen a jen usmívala. Byla tak plná energie, že všechnu práci udělala do oběda a její šéf se rozhodl dát Monice na odpoledne volno. Vyběhla ze zaměstnání a s myšlenkou na Filipa spěchala do centra Prahy. „Musím Filipovi něco koupit.“ Jen tak se loudala po obchodech, ale stále nenacházela to pravé. Vlastně ani neměla představu co to má být. Až se nakonec zastavila před zlatnictvím a se zalíbením si prohlížela vystavené šperky. „Ano, to je ono, koupím mu řetízek, nebo tak něco.“ Vzpomněla si, že když byla v Austrálii, tak Filip na jednom jejich výletě ztratil zlatý řetízek, který mu byl velice cenný. Koupil si ho za své první vydělané peníze. Monika mu navrhovala ať si koupí nový, jenomže Filip tvrdil, že to už není totéž a s řetízkem se navždy rozloučil. „No třeba ho ode mě řetízek potěší stejně jako by byl za první výplatu a bude si ho stejně, snad ještě víc, vážit. Vstoupila do obchodu a vybírala v nepřeberném množství a druhů zlatých provázků. Nakonec jeden se jí zalíbil a tak si ho nechala předvést. „K tomu by se ovšem hodil nějaký přívěsek.“ Pomyslela si a požádala prodavače, aby jí nějaké ukázal. Do oka jí padla zlatá destička, lemovaná drobnými lístečky a mezi nimi bylo vepsáno: „Jen s Tebou.“ Tohle bylo to pravé co Monika potřebovala. Bez rozmýšlení si nechala šperk zabalit a s radostí z dobrého nákupu odešla z obchodu domů. Přiblížilo se odpoledne, kdy měl Filip přiletět do Prahy. Monika si vzala na celý den dovolenou a od rána uklízela a vylepšovala svůj malý skromný byt. Několikrát vyndala šaty ze skříně a zase je vrátila zpět. Pořád nevěděla co si vzít na sebe. Byla bezradná jako malá školačka, která jde poprvé do školy. Zvítězily černé kalhoty a světle modrý svetr. Venku pěkně mrzlo a než Monika dorazila na letiště, měla nos úplně červený. Letadlo konečně přistálo. Moničiny oči přejížděly po každé postavě, ale Filip nikde nebyl. Už měla slzy na krajíčku, když v tom se jí za zády ozval Filipův hlas: „ Miláčku, dočista jsi mě přehlídla.“ Monika se rázem otočila a padla Filipovy do náručí. Líbali se tak vroucně, že nemohli přestat. Tolik si toho chtěli říct, ale nemohli. Polibky jim zastavily řeč. Po chvilce se vzpamatovali a odebrali se k východu. Taxi je dovezlo k Moničině bytu a oni dva měli oči jen a jen pro sebe. „Těším se na tebe tak moc, že se snad zblázním.“ Řekl Filip, když vstupoval do bytu. Monika se usmála svým krásným úsměvem a odpověděla: „Ano lásko, já taky.Tenhle víkend bude po dlouhé době nejkrásnějším víkendem, protože budeme zase spolu. A teď už pojď, čeká na nás večeře v restauraci a celá noc………